Karl Stellwag

Karl Stellwag se narodil 22. dubna 1873 ve Stockfeldu (obec Herdwangen-Schönach) v okolí Bodamského jezera v rodině zemědělského hospodáře. Když mu bylo pět let, rodina  se přestěhovala do Čech, kde prožil převážnou část svého života.

Stellwagův otec získal místo ředitele panství Dobřenice na Pardubicku a později panství Tloskov u Neveklova.
V roce 1888 přesídlili do Panenských Břežan (okr. Praha-východ). V roce 1903 se Karel Stellwag oženil a převzal řízení břežanského statku. Specialitou hospodaření rodiny Stellwagů bylo důsledné používání přírodních technologií při pěstování plodin bez používání tehdy velmi rozšířených umělých hnojiv. Tato strategie spolu se sledováním aktuálních trendů v zemědělství přinášela výrazně vyšší výnosy při vysoké kvalitě výsledných produktů.

V zimě 1911/1912 skončil pronájem břežanského dvora a manželé Stellwagovi s dětmi si pronajali od litoměřického biskupství dvůr ve Stvolínkách. Mimo místní obyvatele Stellwag zaměstnával 10 Slováků. Také na Českolipsku se díky svému hospodaření rychle proslavil. Nadprůměrné produkce mléka například dosáhl tím, že z alpského Vorarlbergu dovezl téměř sto kvalitních krav s vysokou dojivostí.

Stellwag se propracoval na uznávaného znalce půd a byl často zván na statky v Čechách a v Polsku. Právě vysoká kvalita půdy s odpovídající vlhkostí a kyprostí v kombinaci s vyloučením umělých hnojiv byla základem Stellwagova úspěchu. Tehdy všeobecně rozšířené používání umělých hnojiv způsobovalo zamoření půdy vysokým množstvím chemikálií, které pronikaly do pěstovaných plodin a při jejich následné konzumaci způsobovaly zdravotní problémy.

Stellwag si také všímal globálních problémů spojených se změnami krajiny. Sledoval problematiku vysoušení půd a nárůst povodní. Jejich příčiny viděl především v regulaci řek, degradaci krajiny v jejich povodí a v narůstání ploch lesních smrkových monokultur, které nezadržovaly povrchovou vodu. Degradaci půd spojoval právě s používáním umělých hnojiv.

Kromě zemědělství se Karl Stellwag zajímal i o archeologii a o pravěké osídlení kraje. Na úpatí basaltového vrchu Ronova se mu podařilo během let nasbírat značné množství neolitických nálezů, hlavně hlazené, štípané i ostatní kamenné industrie, střepy vypíchané keramiky a další. V dubnu 1930 zde spolu s L. Franzem provedli menší zjišťovací výzkum, při němž odkryli větší množství objektů, mimo jiné i pecí vyložených kameny i kusy drtidel a kůlové jamky.V následujícím roce v květnu 1931 a poté v r. 1933 provedli L. Franz a K. Stellwag větší plošný odkryv s částí půdorysu kůlového domu. Součástí archeologické sbírky tak byly tři skříně vykopávek, včetně husitských zbraní a nálezů z hradů Ronov a Jestřebí, Tyto sbírky skončily v muzeu v České Lípě. Bohužel vlivem válečné vřavy nebyl proveden jejich detailní soupis.

Do veřejného života vstoupil poprvé ve Stvolínkách, kde byl v obecních volbách v září 1923 zvolen jedním ze zastupitelů. V roce 1935 vstoupil do vysoké politiky a stal se senátorem za Liberecký kraj za SDP. (Sudetoněmecká strana). Jak dosvědčuje jeho autobiografie, byl zřejmě obratným řečníkem se smyslem pro humor.

V roce 1938 se Stellwagovi znovu stěhují, tentokrát na nedaleký dvůr Mariánov (Marienhof) v Karasech u Zahrádek. Zde také prožili druhou světovou válku.

3. června 1945 byl zatčen četníky a odvezen do České Lípy. Jeho žena Hedvika byla zařazena do jednoho z odsunů a odjela do Německa.

Na přelomu roku 1945 a 1946 začal soudní proces se senátory Henleinovy strany, který zúčtoval s jejich předválečnou politickou činností. Sudetoněmečtí zákonodárci byli souzeni na základě tzv. retribučního zákona. Během hlavního přelíčení obžaloba sledovala především to, jak se bývalí sudetoněmečtí zákonodárci chovali a jednali v době před ustanovením Protektorátu a jejich chování během války.
Senátor Karl Stellwag patřil podle mínění soudu k umírněným představitelům sudetoněmecké strany. Nevystupovali radikálně, snažili se mírnit emoce, a to jak před válkou, tak i během ní. Soud bral v potaz mnohá kladná svědectví, která při přelíčení zazněla na jeho osobu. Čas ve vězení strávil psaním svých pamětí. Po propuštění v březnu 1948 opustil Československo a odjel za manželkou do Oberzwieselau v Bavorském lese.

Ve svém oboru byl stále činný, ještě ve svých 80 letech přednášel o ekologickém zemědělství. Zemřel 20. února 1963 v nedožitých 90 letech.

Zdroje:

• Archeologie ve středních Čechách 10, 2006 - Karl Stellwag a archeologické nálezy z okolí Panenských Břežan u Prahy - Vladimír Peša
• Vzpomínková autobiografie, jejíž doplněnou verzi vydala posmrtně Stellwagova manželka Hedvika (Stellwag 1967)
• Stvolínky u České Lípy. První dům kultury s vypíchanou keramikou v Čechách - Zápotocká Marie
•  Diplomová práce Bc. Jan Kouřimský  - Postavení československého Senátu v politickém systému První republiky 2013